Nahlédněte do míst, které si pro svou dovolenou vybere jenom málo který turista.  14 zemí za 17 dní na čtyřech motorkách zvládla navštívit parta pěti kamarádů. Jak se plánovalo, cestovalo a bavilo, se můžete dozvědět z reportáže s názvem BalkanTrip 2013.

Foto a text: Martin Lukeš

Projeli jsme 14 zemí za 17 dní, najeli 6541 km, viděli nespočet krásných míst. Rumunsko pro nás bylo trochu známé, Moldavsko jako návrat v čase, Srbsko jenom přejezd, Makedonie milé překvapení.  Na Albánii by to chtělo více času. Nádherné hory Černé Hory nás uchvátily a nakonec přišla řada i na krásné silnice Bosny a Hercegovina se smutnými vzpomínkami místních.

Příprava na cestu

Plánování velké cesty začalo po první ochutnávce Rumunska v roce 2012, konkrétně projetí horské silnice Transfagarasan. Zjištění, že se není čeho bát a příroda je stále krásná a nedotčena, nás ujistilo o další návštěvě. Na zeď ve své pracovně jsem pověsil velkou mapu Balkánu a celou zimu pročítal cestopisy a vybíral zajímavá místa. Ty pak stačilo pospojovat hezkými úseky silnic a najednou bylo jaro.

Cesta začíná!

Rumunsko - Transalpina, Malý dobrodruh
Cestovat na motorkách je opravdu dobrodružné. Foto: Martin Lukeš

Odjezd se blížil a nakonec jsme vyrazili na konci června, ve složení čtyřech motorek a pěti lidí.

První dva dny byly spíše o přejezdu Slovenska, Maďarska a části Rumunska, abychom se mohli věnovat vybraným cílům. Ve městě Turda jsme navštívili solné doly, které braly dech při pohledu do 80m hluboké jeskyně, kde se na dně proháněly děti v člunech. Každý krok v podzemí na nás měl magickou sílu. Po výstupu na povrch jsme se dostali do horké reality a pokračovali na v cestě na východ, k projetí  Bicazské soutěsky. Řeka Bicaz zde vytvořila mistrovské dílo, až jsem si hlavu při jízdě mohl ukroutit pohledy vzhůru.

Na skok do Moldavska

Moldavsko - Klášter Orheiul Vechi, Malý dobrodruh
Klášter Orheiul Vechi v sobě ukrývá opravdové poklady. Foto: Martin Lukeš

Silnice jsou po celém Rumunsku díky EU nové, tak jsme si na dva dny odskočili do Moldavska navštívit klášter OrheiulVechi, který patří k nejpůsobivějším moldavským památkám. Jeskynní komplex trvale obývali pravoslavní mniši až do 18. století. Důležitá informace pro majitelé silničních motocyklů, nejezděte sem. Silnice jsou vážně ve špatném stavu, ale my jsme si to naopak užívali. Díky pomalejším přesunům jsme vynechali plánované Podněstří a přejeli rovnou do Comratu, hlavního města autonomního území Gagauzie. Historie na nás přímo dýchá. Našli jsme nejfotografovanější sochu a pokračovali zpět do Rumunska na deltu Dunaje.

Rumunská pohostinnost

Naštěstí jsme přejeli plánované ubytování a zaparkovali na jiném místě, kde nám na druhý den pan hoteliér, zpěvák, vinař a grandiózní řidič Dacie domluvil výlet do delty s pronajatou loďkou. Nebudu popisovat více, to musíte vidět a zažít na vlastní kůži.

Rumunsko - Bicazská soutěska, Malý dobrodruh
Bicazská soutěska v Rumunsku byla tou pravou volbou. Foto: Martin Lukeš

Plni dosavadních zážitků jsme jeli dál, tentokrát zpět na západ, do vesničky Berca, jejíž okolí je známé bahenními sopkami. Jistě stojí za zastávku, alespoň na celé dopoledne. Měli jsme štěstí a sopky si procházeli osamoceni. Ostatně, skoro po celém Balkánu je to podobné. Žádné přetlačování ve frontách, čekání na snímek bez lidí. Pro místní samozřejmě ne tak dobré, jako pro nás. V ten den jsme se ještě zastavili na prohlídku zámku v Sinaia, perly Karpat Peles a na radu místních projeli několik zákazů do pohoří Bucegi. To bylo zatáček, to bylo výhledů, předzvěstí dalších dní, a to již navštívené silnice Transfagarashan, kde nám bohužel nevyšlo počasí a konečně Transalpiny.

Sen všech motorkářů

Transalpina je místo, kde by každý motorkář dokázal bydlet.  Nový povrch, široké silnice, přehledné zatáčky, minimální provoz.

Co bychom to byli za Čechy, když bychom nenavštívili naše krajany v Banátu. Vybrali jsme si Svatou Helenu a ubytovali se u skvělé babičky Aničky. Bylo příjemné se po delší době opět bavit česky s někým jiným, než v okruhu spolucestujících. Jejich předci si vybrali nádherné místo. Kopečky v okolí lahodí oku i duši.

Makedonie pod vodou

Větší část výletu už jsme měli za sebou a byl čas opustit Rumunsko. Srbsko jsme jen přejeli a uvítala nás deštivá Makedonie. Škoda, že nemáme fotky z města Skopje. Byl takový déšť, že jsme byly komplet vyplavení i přes kvalitní nepromoky. Zastavit nešlo, všude stála auta na krajích, nechtěli jet dál. Tak jsme za zvuku dopadajících krup jeli dál, zatímco si nás místní fotografovali z balkónů svých domů. Byl to silný zážitek, když nevíte co je pod hladinou, nebo když na vás projíždějící kamion pošle vlnu, u které se modlíte, aby vás z motorky neshodila.

I to patří k cestování a za odměnu jsme navštívili krásné město Ohrid. V tu chvíli jsme si připadali jako v jiném světě. Všude čisto, vše nové a místní byli stále milí a vstřícní. Příští dovolená bude možná směrovat právě sem.

Do Albánie jedině s drzostí

Byl čas jet dál a opustili jsme nejjižnější místo naší cesty přes Albánii do Černé Hory. Kdo chce poznat pravý Balkán, měl by si zkusit projet hlavním městem Albánie, Tiranou. Je to zkouška nervů, postřehu a drzosti najednou.

V moři s letadly nad hlavou

V Černé Hoře je krásně, natolik krásně, že jsme se sem po měsíci s Káťou ještě vrátili. Ale to je jiný příběh. Povinná fotka Svatého Stafana byla samozřejmostí a návštěva NP Lovcen také. Na radu jsme se zajeli podívat i na letiště v Tivatu. Je fajn se koupat v moři a přitom koukat na startující letadla hned vedle. Další a hlavní cíl byl NP Durmitor. Další místo, kde přestanete mluvit úžasem, co příroda dokáže vytvořit.

Jak to bývá i naše cesta se blížila ke konci. Zastávka v Mostaru byla poučná a horká. Nejteplejší místo celého výlety. A pak už nejkratší cestou směřovala k domovům.

Více informací a fotografií naleznete na www.mototrips.cz.

(Visited 183 times, 1 visits today)

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*