Je to úplně jiný svět, než jaký jste kdy procestovali. Tak trochu vám to tady bude připomínat atmosféru filmů Cesta do pravěku, Piráti z Karibiku a Hobit. O čem to mluvíme? Přece o nejbližší evropské exotice, o Madeiře!

Madeira, Malý dobrodruh
Madeira a Porto Santo jsou dva obydlené ostrovy madeirského souostroví. Málokde byste ovšem našli rozdílnější sourozence. Foto: Amaze.cz

Levády. To je slovo, které je s Madeirou neodmyslitelně spojeno. Pokud patříte mezi málo těch, kteří nevědí, o čem se mluví, vězte, že se jedná o vyhlášené cestičky podél vodních kanálů, které tady před stovkami let vybudovali otroci prvních kolonistů. Hlavně bohatí Britové zde pěstovali cukrovou třtinu, banány a vinnou révu a k nim takto z vrcholků dováděli čerstvou vodu z horských vodopádů. Voda z levád slouží lidem v údolích dodneška a banánové a další plantáže tady nejdete na každém kroku, ani toto kouzlo nevymizelo. Jdete vysokohorským terénem plným bujných květů a banánovníků a shlížíte dramaticky dolů do vzdáleného údolí, k němuž se kolem několika mála domečků klikatí uzoučké cesty.

Dech beroucí  výhledy, čistá nádherná krajina, dokonalý klid… Možná právě takto mohla vypadat bájná Atlantida, o které se na světě vedou legendy. Madeiřané se tomu však jen smějí a více se kloní k myšlence, že jejich vulkanický ostrov je pozůstatkem pevniny, která spojovala Evropu s Amerikou. A proto je tady prý počátek dnešního světa.

Madeira: klid levád a konec světa severu

Madeira, Malý dobrodruh
Pro divokou přírodu se Madeiře přezdívá evropský Nový Zéland. Foto: Amaze.cz

Zároveň je to však i konec světa. Tedy pomyslně, mluvíme-li především o severu Madeiry, který obývají farmáři a kterým se tam kupodivu daří. Díky sopečnému původu ostrova je tady neuvěřitelně úrodná půda. Vytvořit políčka na příkrých úbočích hor však bylo umění a ani dnes to rozhodně není lehká práce. Dostat se odsud ke zbytku ostrova bylo ještě nedávno velice složité. Silnic není mnoho, jsou neskutečně klikaté a tyčí se vysoko nad útesy. Jízdní pruhy a hrazení navíc často chybí. Teprve před pár lety Madeiřané ostrov „provrtali“ tunely, a tak se z jednoho konce na druhý (Madeira má na délku 57 a na šířku 22 km) dostanete na zhruba hodinu a půl.

Unikátní sáňkování ve Funchalu

Funchal, Madeira, Malý dobrodruh
Unikátní sáňkařská dráha v hlavním městě Funchalu ve vás dost možná vyvolá rozporuplné pocity. Ale stejně to stojí za to. Foto: Amaze.cz

Nejkratší, ale o nic méně dramatickou jízdu zažijete v hlavním městě, ve Funchalu, No, dost možná budete mít pocity nepatřičnosti a trapnosti, jako já. Ale věřte, že na ně brzy zapomenete. Lanovkou se nejprve necháte vyvést na kopec Monte. Povinně si prohlédnete velkolepou katedrálu Sé a od ní sejdete úzkou uličkou ke zdejší největší atrakci – k desítkám u stěny úhledně narovnaných proutěných sání. Do těch naskočíte a necháte chlapíky v slamáku s nápisem Madeira, aby s vámi projeli po úzké asfaltové cestě strmě dolů kus města. Naklánějí se v zatáčkách, sáně s vámi smýkají, muži svírají lana, na které jsou připevněny a brzdí jako o život speciálními dřeváky s podešvemi vyrobenými z pneumatik, které jim vydrží maximálně tři měsíce. Do sání jim nasedají stokiloví Američané a vy z toho rozhodně nemáte dobrý pocit.

Proč to ti chlapi vlastně dělají? Kolem saní, a hlavně ve dveřích místní sáňkařské hospody, jich postávají desítky. V bílých kalhotách a trikách, pokuřují, popíjejí pivo a čekají na další Amíky. Jenže to tak není. Tohle je tady tradice a sáňkaře může dělat  jen muž, jehož předci už se takto živili. Tohle zaměstnání se dědí z generace na generaci a Madeiřané si ho nevýslovně váží.

A každý z nich zná tradici tohoto “sportu”. Právě z hory Monte Funchalané ještě před několika desítkami let snášeli těžké náklady dolů do města, což je nějakých deset kilometrů. Jeden z nich měl bratra, který vyráběl dobré košíky. Přidal k nim prkna a mohl vyrazit. Tří hodinovou namáhavou práci vyměnil za čtvrthodinovou zábavu. Časem ještě proměnili dlažbu z kočičích hlav za asfalt a bylo hotovo. Sáňkaři dnes jezdí už jen dvou kilometrovou trasu, zato třikrát až desetkrát za den. Dole na těžké sáně čeká auto, které je vyveze nahoru.  A jedou znovu…

Rybáři na Madeiře nevymřeli!

Câmara do Lobos, Madeira, Malý dobrodruh
Câmara do Lobos, tradiční rybářská vesnička, kde to pořád žije. A voní rybinou. Foto: Amaze.cz

Stejně je tomu s rybáři, jejichž profese na Madeiře rozhodně nevymřela jako je tomu často jinde. Nefalšovanou atmosféru starých časů, které jsou současností, pocítíte u kamenných stolů v malé rybářské vesnici Câmara do Lobos, kde posedávají na patnících staří rybáři. Karty jim drží kamínky, jsou pohlceni hrou, stejně jako hlouček přihlížejících. Proti sobě hrají majitelé jednotlivých lodí, které se tyčí na břehu oceánu hned vedle. Je večer, smráká se a nálada houstne. Rybáři se jako vždy pohádají, možná dojde i na pěsti, ale nakonec si spolu dají silné pivo Coral nebo pálenku z cukrové třtiny a vyrazí domů.

Ráno ale opět nasednou na velké lodě a vydají se i na týden na vody oceánu, kde z velkých hlubin kolem Madeiry budou tahat vyhlášené tkaničnice (černé ošklivé úhořovité ryby s lahodným bílým masem), starší z mužů se nalodí do malých bárek a večer se vrátí se sítěmi plnými menších tropických ryb. Jejich první kroky ovšem povedou, jak jinak, opět do Câmara do Lobos trochu si zakarbaničit.

Svatý bratr Madeiry

Málokdo to ví, ale Madeira je vlastně souostroví. Obydlené jsou ovšem ostrovy jen dva: Madeira a Porto Santo. Každý je ale naprosto jiný. Zatímco Madeira je zelená a divoká, Porto Santo je vyprahlé a dokonce tady mají písečné duny. Na až příliš klidném ostrůvku, kde žije kolem 5000 lidí, je plný nádherných písčitých pláží a velkých vln přicházejících sem z atlantských hlubin. Dostat se na Madeiře a dostat se k ní trvá dvacet minut drahým letadlem nebo 2,5 hodiny trajektem, který ovšem v lednu nevyplouvá vůbec. Já tady poprvé v životě vyzkoušela surfování a nedám na ně dopustit, rozhodně to zkuste taky!

Madeira, malý dobrodruh
Kolem levád se můžete vydat pěšky nebo na kole. Obojí je skvělé. Foto: Amaze.cz

Pro všechny, kdo si rádi dají trochu do těla, je Madeira doslova ráj. Někteří adrenalinový borci mu dokonce přezdívají evropský Nový Zéland, protože Madeira je neskutečně divoká země, kde se můžete pustit do všech možných sportů: od potápění, surfování, kitesurfingu, windsurfingu, přes kanyoning, až třeba po cross-country na kole, kdy jedete po úzkých levádách, pod vámi jsou daleko v údolí vesničky a tak můžete vyjet až nahoru nad mraky. Kdo se jednou dostane do tamních hor, na chvíli oněmí úžasem. Původní vavřínový prales zabírá až jednu třetinu ostrova a vy se tak ocitnete v třetihorách. Madeiře by se tak jednoduše mohlo místo ostrov orchidejí začít přezdívat ostrov zážitků. A právem.

Co možná nevíte: Madeira patří k Portugalsku, leží v Atlantském oceánu a blíže než k Evropě to má k africkým břehům. Je sopečného původu, což je více vidět na druhém z obydlených ostrovů, na Porto Santo. Díky své přírodní rozmanitosti vypadá větší, než je, zabírá území o rozloze poloviny našeho Českého Středohoří, od západu na východ dlouhá 57 km, ze severu na jih 22 km. Madeira v překladu znamená ostrov dřeva, což je příznačné, protože před jejím objevením (do roku 1418) ji pokrývaly husté lesy (z jedné třetiny ji i dnes tvoří unikátní třetihorní prales). Až první kolonisté je po roce 1419 začali mýtit a pracně budovat terasovitá políčka. Na těch začali pěstovat révu dovezenou z Kréty a cukrovou třtinu z Itálie. Tu sem připlul roku 1478 nakoupit i Kryštof Kolumbus, a o šest let později se sem vrátil, aby se oženil s dcerou guvernéra ostrova Porto Santo. Madeiru se snažili získat Španělé i Britové, ta se ale nakonec částečně osamostatnila i od Portugalska, dnes má vlastní autonomii. Více o Madeiře www.visitmadeira.pt a Portugalsku www.visitportugal.com.

Madeira, Malý dobrodruh
Strelície, kaly, ale taky kaktusy. To vše je Madeira. Foto: Amaze.cz

Co všechno na Madeiře vidět a zažít:

Funchal: Hlavní (a jediné velké) město Madeiry Za prohlídku tady stojí zejména tradiční trh s rybami, ovocem, kytkami, kořením a mnohým dalším, katedrála Sé z 15. století, tajemná pevnost z 16. století, na hlavní třídě Avenida Arriaga pak socha objevitele ostrova Joãa Goncalvese Zarca a Muzeum vína The Old Blandy Wine Shop. Hezké výhledy na město vás za 3 eura čekají v největší madeirské botanické zahradě postavené na prudkých svazích. Na proutěných sáních se můžete nechat svést od katedrály Sé, cca 2 km jedete dolů po asfaltce zhruba 10 minut (cena: 1 osoba 25 euro, 2 osoby 30 euro, 3 osoby 45 euro, více na www.carreirosdomonte.com). Ve Starém městě najdete uličky plné hospůdek, které se proměnily ve venkovní galerie plné unikátně pomalovaných dveří. Krásný výhled budete mít z lanovky, která vede ke katedrále Sé, stojí 10 euro na osobu, více www.telefericodofunchal.com

Užitečné a na vlastní kůži prověřené kontakty: Levády pěšky i na kole: Vyhlášené procházky podél levád můžete zvládnout pěšky, anebo taky na kole, věřte, že to stojí za to! Cross-country na 4 hodiny vyjde na 59 euro a čeká vás 18 km s průvodcem po levádách přes vesnice, půjčení kola bez průvodce stojí 29 euro, více na www.freeridemadeira.com

Vodní sporty na Porto Santu: Klid druhého obydleného ostrova, Porto Santa, občas rozčeří vyhlášené kurzy surfingu, kiteboardingu a dalších vodních sportů, někdy i hodně netradičních, více na www.onwateracademy.com. Lodí se sem z Madeiry dostanete za 60 euro na osobu. Více o ostrově www.portosantoline.pt

Madeira, vyhlášené víno, které bylo původně bez alkoholu: Jsou to hned dva paradoxy. Původní réva, z níž se dělá světoznámé madeirské víno, pochází z Kréty a původně nebylo alkoholizované. Ovšem bylo natolik lahodné, že Madeira díky anglickému králi Karlu II. získala monopol na jeho vývoz do Ameriky. Pálenka z hroznů se do vína začala přidávat až před dlouhou plavbou po moři, aby se udržela jeho kvalita. A stalo se nejen to, ale dokonce se dlouhou plavbou a tropickým vedrem prodlužila jeho trvanlivost a prohloubila chuť. Dodnes se tak lahodná „Madeira vaří“ ve speciálních budovách s vytápěním: každý soudek je půl roku skladován v teplotě 35 stupňů Celsia. A výsledek? Lahev můžete mít otevřenou i několik měsíců a chuť vína se nezmění. Tři, pět či deset let staré Madeiry koupíte za 15 až 20 euro, archivní od 35 do 450 euro. Co ochutnat: Jako předkrm (ale klidně i jako hlavní chod) si dejte pečený nekvašený chléb s česnekem. Vynikající je parmská šunka se žlutým melounem. Specialitou je zde ovšem espada, černá úhořovitá ryba s dlouhými, ostrými zuby a vyvalenýma očima. Má jemné bílé maso a nejčastěji ji dostanete pečenou s banány. Naprosto jedinečnou chuť má také tzv. espetada, maso připravované na rožni nad ohněm, pod nímž se topí vavřínovým dřívím.

Ověřené restaurace na Madeiře:

Funchal: Adega da Quinta,

O Forte, Goya (vynikající ryby)

Camacha: Abrigo do Pastor (horské tradiční speciality)

Monte: Quinta do Monte Restaurant (tradiční rožněné espetady)

Santana: Quinta do Furão (tradiční madeirská kuchyně)

Porto Santo: Hotel Porto Santo (výborné ryby s výhledem na oceán)

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*