Norsko, to je prý ráj všech rybářů. A protože jsem Rybářová, vyrazila jsem na sever prozkoumat, co že se tady tak zázračného děje, Lovila jsem na moři ryby, sušila tresky, smažila makrely, ale především: zkoumala jsem, jak by se mezi troly dovolenkovalo s dětmi.

Přes padesát norských rybářů pobíhá po palubě obrovské dřevěné lodi. Ta je plná tresek, mořských pstruhů, makrel… Na úlovek ale nyní muži nemají ani pomyšlení. Obrovské vlny narážejí do jejich lodi. Zmítají jí od jedné skály ke druhé, až ten nápor nedokáže unést. Bouře plavidlo doslova rozmetá na kousky a nepřežije ďasů, ani jediný člověk…
Mladý rybář Stian Vaerberstyer mávne rukou ke skalám v moři, kde často docházelo k tragédiím. „Ten příběh je starý sto let a rozhodně nebyl poslední. Moře je tady zkrátka pořádně divoké, a když kolem sebe máte tisíce skal, záříte naprostou pokorou. Když je tady bouře, všichni se bojíme, ale zároveň se neubráníme tomu, abychom ji nešli pozorovat. Vlny se valí přes mosty a vy cítíte, jak vás to všechno tak nějak uvnitř čistí,“ říká, když kráčíme po molu ve stovky let staré rybářské vesnici Haholmen na západě Norska. Tedy v romantické oblasti plné fjordů a červených domků na kůlech, které vykukují nad hladinou.

Foto: Zuzana Rybářová

A právě sem míří rybáři z celé Evropy a je mezi nimi dnes už také mnoho Čechů. Toto pobřeží totiž omývá teplý Golfský proud, a tak ve zdejších vodách žije neuvěřitelné množství nejrůznějších druhů ryb. Dosvědčují to rybáři, kteří se právě na malých bílých motorových lodích vracejí z lovu. Sítě dnes mají plné tresek.
„Jezdíme sem už pátý rok. Je tady úžasný rybářský kemp, kde nám půjčí loď, jsou tu k dispozici mrazáky na ryby a čisticí prostory. Za rybami vyrážíme na křižovatky fjordů a otevřeného moře, tam se jim daří vůbec nejlíp. Ve fjordech sem tam zahlédnete delfíny a v oceánu můžete pozorovat velryby, to je nezapomenutelný zážitek,“ popisuje rozradostněně Martin Ovesný z Brna – domů si i letos poveze pěkný úlovek, protože z Norska můžete vyvézt až 15 kilogramů ulovených ryb!
Však také na takzvané Atlantské cestě, která propojuje desítky malých ostrůvků, rybaří každý, kdo má ruce! Lidé s pruty tady postávají na chodnících, speciálně postavených pro rybáře podél úchvatně zahnutých mostů, přes něž tato slavná silnice vede. Na molu mají norští rybáři neustále připraveno své rybářské nádobíčko a nějaké ryby se tady pořád suší na stojanech.
NORSKÉ „SMRDUTÉ“ ZLATO

Obyvatelé zdejšího rybího království ovšem nejčastěji končí v břichách Španělů, Portugalců a Argentinců, kam se už stovky let ve velkém vyvážejí. Norové si nepotrpí na rybí trhy, a když už si dají rybu, tak mraženou. Na co si ale dodnes potrpí, to je zdejší specialita: sušená treska. A snad největším odborníkem v této oblasti je dnes dvaaosmdesátiletý Emil Rosand. Chlubí se tím, že byl možná nejmladším rybářem na světě, protože ho otec bral lovit na moře už v šesti letech. S pýchou ukazuje fotografie, na nichž třímá obří ryby.

Foto: Zuzana Rybářová

„Jednou jsem s kamarádem ulovil mořského úhoře, který byl delší než já,“ ťuká prstem na fotku, na které se skutečně zmítá ryba měřící téměř dva metry. „Bacili jsme ji po hlavě a čekali, že jako každá jiná omdlí, jenže ona bojovala dál. Vlastně se hýbala ještě i poté, co jsme ji naporcovali,“ vzpomíná na největší úlovek svého života. Dnes předává dál nejen dramatické rybářské historky, ale především rodinné know-how o nasolování a následném sušení tresek ve vlastní rybárně.
„Dělám to šikovně, muže posílám lovit ryby a nechávám si tu jejich manželky, které mi pak pomáhají,“ usmívá se starý Nor, se kterým se musíte domlouvat rukama nohama, protože anglicky nerozumí. Proto raději přechází k názorné výuce. Ze sklepa přinese pětikilovou plochou tresku, krásně bílou, čistou, ale páchnoucí až hrůza. „Nejlepší jsou pětikilové tresky, které se dříve lovily hlavně kolem Vánoc. Ty omyjeme, nasolíme a znovu omyjeme a pak očistíme od všech tmavých částí,“ popisuje, zatímco kráčí na kamenitou vyvýšeninu za bílými domy.
„Tady je pak na kamenech sušíme minimálně pětadvacet dnů, ale spíše jednou tolik. Na noc je dáváme pod dřevěné stříšky, kam se jich vejde až tři stovky, a každé ráno je zase vytahujeme na slunce. Že jsou hotové, poznáte podle toho, že jsou dost tvrdé, a taky podle chuti.“
Jak taková treska chutná, poznávám až na další návštěvě u šéfkuchaře jedné zdejší restaurace, u Olava Jorgensena. Co si tady ulovíte, to si totiž můžete taky uvařit a dostat k tomu nejednu radu. „Já ryby vařím v osolené vodě s citronem, pak je osolím, opepřím, popráším moukou, ogriluji… a je hotovo.“ Jednoduchý, ale vskutku chutný recept.
A sušená treska? Ani ta tady nechybí, Olav je uchovává ve svém tmavém sklepě. Jednu už však má namočenou ve vodě, na výšku má pět centimetrů, a tak ji takhle musí nechat pět dnů: to je prý pravidlo míry a dobré chuti. Když jednu uvaří a naservíruje, musím mu dát za pravdu: ačkoliv tato treska byla ulovená před více než rokem, chutná jako dokonale čerstvá, právě ulovená, ta nejlahodnější ryba, jakou jsem kdy jedla.
NÁŠ KRÁL NÁM VOZÍ MEDAILE

A zatímco jsem ještě ochutnávala skvělou krémovou polévku z krevet, lososa a jiných mořských dobrot, zakusovala to sobím a losím salámem, nakládanými sledi a mazala si speciální sladký tmavý sýr brusinkovou marmeládou, Norové se pustili do vyprávění – nejčastěji o tom, jak potkali svého krále, kterým je Harald V. „Je to dobrý chlap, na nic si nehraje. Jednou tudy projížděl a zastavil se, aby si dal kus sušené tresky,“ usmívá se při vzpomínce jeden z mužů. Harald V. je formální hlavou Norska, norské církve i ozbrojených sil. Přitom si ale dělá věci hodně po svém. „Byl to velký sportovec, na olympiádách nám v jachtingu vybojoval několik medailí,“ upřesňuje další rybář s tím, že i proto mu lidi odpustili, že se oženil s ženou „z lidu“. Ještě hůře jsou na tom ovšem v očích evropských aristokratů dvě královské děti: princezna Märtha Louise si totiž našla bohémského básníka a korunní princ Haakon si už dokonce vzal svobodnou matku!
Přesto ale Norové nedají na monarchii dopustit. Návrh na její zrušení by prý dnes odmítli stejně rezolutně jako naposledy v roce 1974, kdy se země zbavila své chudoby, protože se v Severním moři začala těžit ropa a zemní plyn.
Jakmile se ale začne stmívat, Norové vytáhnou své národní pití – bylinkový, notně silný Akvavit. Alkohol je pro ně totiž novinkou, ještě před pár lety tady měli naprostou prohibici, a ani dnes ho neuvidíte na každém kroku. Existují speciální obchody, kde se může prodávat, a v celém Norsku tak má monopol na alkohol jenom jedna firma. Doma si však Norové občas nějakou tu skleničku rádi dají. A to pak začnou vyprávět historky o tom, jak v hlubokých a černých lesích potkali tajemné skřítky – troly.

UŠMUDLANÍ HRDINOVÉ NOCI

„Odmalička slýcháme, že jsou všude kolem nás a musíme si je hýčkat,“ vypráví jeden z rybářů a musím mu dát za pravdu. Norové to vlastně možná se svojí úctou k lesním skřetům až přehánějí. Jejich kamenné či dřevěné sochy s dlouhým křivým nosem, z něhož roste smrček, se čtyřmi prsty na každé ruce a dlouhým chlupatým ocasem, který se neschová do žádných kalhot, potkáváte skutečně na každém kroku. Jsou jich tisíce, a právě tolik je i legend o jejich původu. Jedna z nich vypráví, že se Bůh jednou přišel podívat, jak si na Zemi žijí Adam s Evou se svými dětmi. Eva prý tehdy nestihla všechny umýt, a tak Bohu ukázala jen ty čisté. Bůh se ovšem za takový podvod rozčílil a všechny špinavé děti, které před jeho zraky byly schované, proměnil v troly, kteří dodnes žijí v norských lesích a vycházet z nich ven smějí jen v temné noci. Sluneční svit by je totiž proměnil v hromádku kamení. No, pokud by to byla pravda, Norsko by obývalo pouze 5,5 milionu lidí, ale miliony milionů trolů, protože kamínky navršené na sobě jsou tady všude.

Foto: Zuzana Rybářová

Vůbec nejvíc jich ovšem najdete na tzv. Trolí stezce kousek od města Molde. Prozaicky označená komunikace č. 63 je pravděpodobně tou nejznámější serpentinovou cestou v celé zemi, a že tady není o serpentiny rozhodně nouze! Dnes po ní můžete vyjet na kole či autem pohodlně až k dech beroucím výhledům na fjord Andalsnesfjorden či na slavnou Trolltindane, nejvyšší kolmou stěnu Evropy. Pokud si naopak chcete dát příjemně do těla, můžete se vydat po staré Trolí stezce, kudy chodili Norové na trh s dobytkem. Je to procházka na zhruba tři hodinky, a třeba na ní potkáte i troly: malinké lidičky se špičatýma ušima, ocasem a několika smrčky na nose místo bradavic. Jen si při pátrání po nich v této oblasti dejte pozor na více než 180 metrů vysoký vodopád Stigfossen, který vás může v minutce pořádně osprchovat…
Ale z lesů zpět k rybaření, do pro Norsko tolik typických fjordů. Jste přece u toho, podle mnohých, nejkrásnějšího na celém světě: u Geirangeru. I tady pozitivně zapůsobil Golfský proud, takže lesy a louky na něm jsou většinu roku jasně zelené a chlubí se spoustou vodopádů, nad nimiž se klenou krásné mosty. Tato 15kilometrová norská chlouba je zapsána na seznam UNESCO, takže vážně stojí za prohlídku, ale byla by škoda nečinit to alespoň chvíli z vodní hladiny. Můžete se tady projíždět na trajektech, nebo dokonce na obrovských zábavních lodích.
„V Norsku je takový zvyk, že jakmile odejdou lidi do důchodu, dopřejí si pětidenní či týdenní cestu na některé z lodí společnosti Hurtigruten. To je pobřežní linka spojující víc než sto let jih Norska se severem,“ doporučuje průvodce Petr Burian ze společnosti Periscope Skandinávie. A kdo by toužil po troše klidu, v kempu u města Geiranger si může půjčit loďku a po krátkém zaškolení cestovat, nebo chytat ryby ve fjordu celé dny. Norsko je přece zemí ticha a bylo by škoda nechat si ho ujít…
KDY VYRAZIT: Kdykoliv, v Norsku se rybaří po celý rok.

DOPRAVA: Společnost Norwegian má přímou linku do Trodheimu nebo se můžete vydat do Osla a pak do Molde, zpáteční letenka od 7000 Kč. Po oblasti fjordů můžete přejíždět trajekty (za cca 40 NOK, přičemž 1 NOK = 3,20 Kč), pronájem auta začíná na 3000 Kč/den.

UBYTOVÁNÍ: V Norsku najdete mnoho rybářských kempů, kde vám kromě ubytování nabídnou i potřebné vybavení. Romantici mohou zvolit ubytování ve zrekonstruovaných rybářských domcích v Haholmenu, více na www.haholmen.no, velkou nabídku unikátních přírodních hotelů najdete na www.ubytovaninorsko.cz

NA KOLIK TO VYJDE: Ubytování na 9 nocí v apartmánech rorbu u moře (s vlastním sociálním zařízením a kompletně vybavenou kuchyní), pronájem prostorných hliníkových lodí a mrazáky pro úlovky, letenka a transfer z letiště, zapůjčení pilotovacího prutu s elektrickým multiplikátorem pořídíte od 25 000 Kč.

VÍCE INFORMACÍ O NORSKU A RYBAŘENÍ: www.skandinavie.cz

O autorovi: Zuzana Rybářová (255 dalších článků)

Mgr. Zuzana Rybářová, mediální konzultant a zároveň známá novinářka zaměřující se na cestovatelský sektor. Pracovala mj. jako šéfredaktorka časopisu Travel Digest, dnes je sama sobě šéfem v kreativní agentuře Amaze.cz, v níž působí především jako konzultantka v oboru Public relations. A samozřejmě: vede portál Malý Dobrodruh.cz a je pravidelným hostem pořadu Sama doma České televize. Více si o ní můžete přečíst zde: Zuzana Rybářová – profil.


(Visited 120 times, 1 visits today)

Comments are closed.