Výlet v jednom únorovém týdnu, nezačal dobře. Syn strčil nohu do dveří, když manžel zavíral auto. Schválně. První desítky kilometrů za Damaškem a už poutáme pozornost lidí u čerpadla jekotem.

Sbíhá se několik syrských řidičů. Ptají se, jestli je syn vpořádku. On ano, dveře skříply jen gumovou špici, ale manželovi se orosilo čelo hrůzou. Naštěstí nemusí řídit. Máme pro dnešek vlastního řidice, Abu Khaleda. Ten se zájmem sleduje naše drobné sváry a směje se pod knírem. Říká, že je synek Azaar (uličník). Takhle začíná jeden z našich výletů po Sýrii.

Radostné shledání s antikou

Krajina mi splývá. Béžová, žlutá, sem tam křovina nebo beduínský stan. Auta jezdí jako v levné počítačové hře. Jsem naštěstí zvyklá na tento druh jízdy z Turecka. Jinak by se mi asi udělalo zle. Po hodině vytahuji jako správný český turista svačinu. Labne v arabské placce (labne je vysušený jogurt). Řízek by byl lepší, ale… “Jsi-li v Římě, chovej se jako říman“. Okolo silnice vidíme stopaře, děti pasoucí kozy. V městečcích, kterými jedeme pak zase spoustu batolat s maminkami. Jedeme na křižáckou pevnost Krak des Chevaliers. Před pár dny se synek pokoušel kamínkem tlouct do nějaké antické desky v Bosře, kam jsme se vydali za návštěvou památek, jako je např. amfiteátr.

Po hradbách běháme svižně

Příjezd k hradu mi připomíná cestu do Krkonoš. Horní Mísečky. Jen sem tam minaret a pole v dálce vypadají jako jufka (placka na výrobu tureckého jídla börek). U pevnosti už stojí jeden autobus, tipuji Němci nebo Francouzi. Stoupáme se kostkách, které pamatují vojenský dusot a vedeme našeho malého turistu s jeho apartní taštičkou k hradnímu příkopu. A už to začíná. Ne, ne a ne, je nejfrekventovanějším slovem. Jsme zvyklí. Nemůže za to. Oba dva s manželem máme také „neklidné nohy“. Vlastně tvoříme zábavnou partičku na takové cesty.

Nádvoří je poseto záplavou žlutých květů, zdi mechem. Udělat slušný záběr, zatímco mi dítě visí na ruce na okraji hradeb, je jako trefit se do ouška jehly, když se vám chce hodně čurat. Trošku mám závrať. Z dálky zní polední modlitba a já se modlím, abychom uhlídali naše šídlo. Abu Khaled má vlastně takové teatro mundi nebo panoptikum. Žádné jiné dítě na pevnosti není. Pokračujeme do Hamy, kde stojí stále funkční vodní mlýny. Těším se, obrázky znám už nazpaměť.

Zdrada v Hamě

Teplota je na únor překvapivě vysoká, stačí mi jen tričko s krátkým rukávem. U promenády stánek s hračkami starý prodavač. Směje se, když syn běhá mezi zbožím a vykřikuje: „Och, ach, cí, necí, toto, evet, mamííí…“ Kačenka s kolečkem, kterou si syn vybral, hlasitě cvrčí a já koukám jako puk. Voda není. Lopatky stojí. Děláme několik fotek a jdeme na oběd. Oběd je skvělý, uzené kuřecí a salát z lilku… A syn vystupuje na podium, sedá k mikrofonu a zpívá Twinkle, Twinkle little star (netuším proč)… Další zastávka je kdysi krásné a mocné město Apamea.

Keltův ráj

Po Palmyře, je Apamea, jako „Zrození Venuše z pěny“. Pole, louky, lesy… Ne, to přeháním, ale toto místo je zelené a vzduch čerstvý. Pokladnou je jedna budka u krajnice a my s manželem utíkám fotit, kam až nás svědomí pustí. Syn pět minut před zastavením usnul. Abu Khaled u něj stojí jako sup a hlídá svoje ptáčátko. Mezi sloupy se objevují děti a pastevci jako víly. Nejprve není vidět nikoho a pak hned několik lidí. Jsou milí. Jen asi přemýšlí, jak jsme se tam objevili. Turistická sezóna ještě nezačala. Kdybych se měla vracet v čase a říct, kde budu bydlet, tohle místo by mne vždycky přitáhlo. Chlapec, od kterého jsem koupila pohledy, sedá za strýce na motorku. Dávám mu propisku. Mizí za zatáčkou. A zřejmě si klepe na čelo… Tyhle praštěné Evropanky, si myslí, že k nám ještě propisky nedorazily.

Mlsalova pauza

Na zpáteční cestě zastavujeme v Homsu, manžel se synem ukusují teplou knafe (čtěte kunafe, syrská výtečná sladkost, podobná sýru) v chlebu, kupujeme s sebou mlsání – halawe bil gbn (halave bel džibn, je mokrá verze chalvy se smetanou a sýrem). V jedné z bočních uliček necháváme auto i knafe a jdeme se podívat na mešitu Khālid ibn al-Walīd, kvůli které lidi jezdí stovky kilometrů právě do Homsu. Stánek s balonky, prstýnky a blízký bazar s hračkami a krásná píseň: „ Mamíííí, já cíííí“, uzavírají dnešní den. Zbytek cesty se pokouším o tiché ooooom a syn usíná před poslední zatáčkou do Damašku.

Tipy na cestu:

Při sjednání cestovního pojištění u Evropska.cz, zjistíte, že i do Sýrie jedete v nižším tarifu, protože jde o Středomoří. Na cestu si vyřiďte v dostatečném předstihu víza (Syrská ambasáda v Praze). Při vstupu do země vyplníte registrační kartu, kterou odevzdáte při pasové kontrole. O vhodném očkování, se poraďte s vaším lékařem. Na cestu si vezměte spíše hotovost, bankomaty jsou rozmístěny nepravidelně. Sýrie byla jednou z nejbezpečnějších zemí, před vypuknutím násilností letos na jaře. Cestovat můžete pronajatým autem/taxi službou nebo veřejnou autobusovou dopravou. Naučte se základní slova v arabštině. Minimálně šukran (děkuji), merhaba (ahoj), afuan (není zač), wueno (kde je), mábáref (nevím), atíni (chci), ana (já)… Zbytek se dozvíte z průvodce Lonely Planet nebo např. knihy Culture Shock! (Coleman South, Marshall Cavendish).

Co číst dále?

http://www.syriagate.com/Syria/about/cities/Homs/krakdeschevalier.htm

http://www.taste.com.au/recipes/7011/labne+marinated+yoghurt+cheese+balls

http://www.atlastours.net/syria/hama.html

http://www.sacred-destinations.com/syria/apamea

http://www.dedemed.com/index.php/Dessert-Recipes/Halawet-el-Jibn-Recipe-Stuffed-Sweet-Cheese.html#axzz1IcqgxjzY

http://www.homsonline.com/

http://www.lonelyplanet.com/middle-east

Aktuální doporučení na cesty: www.mzv.cz

Text, foto: Hana Moualla,

Více na www.moualla.estranky.cz

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

*