Možná vám ten nadpis zní divně, ale nenechte se mást. Skutečně jsme se vydali na bájný Říp, jen praotce Čecha naše čtyřletá dcera nějak nemusela, a tak si ty staré pověsti upravila po svém…

Text a foto: Pavla Valáková

Říp, soutěž, Malý dobrodruh, Restaurace pod Řípem
Čtyřletá pramatka Marie tlačí svého bráchu na vrchol Řípu, foto: Pavla Valáková

Auto jsme zaparkovali pod známým kopcem na placeném parkovišti (50 Kč za den) a pěšky se vydali pěkně nahoru na tu vyhlášenou horu! Já vlekla čtyřletou Marii,  ta vlekla moji plesovou kabelku plnous vých pokladou, bez nichž teď neudělá ani krok a za námi funěl tatínek s kočárkem,v němž si chrněl půlroční syn.  Zpočátku cesta vedla alejí a stoupala jen nepatrně. Brzy jsme však přišli na rozcestí, kde cesta končila a proměnila se v pěkné bahno, brzy se k tomu přidal pořádný stoupák a to už jsme se vážně museli i sem tam zastavit.

Nutno říct, že Marii v přidání do kroku velice motivoval příběh o praotci Čechovi, který tady se dal do řeči s laňkou, tady se zajíčkem… Ale nakonec té malé feministce asi došla trpělivost a prohlásila, že tady teda rozhodně žádný praotec Čech nebyl, ale byla to pramatka a jmenovala se Marie Čechová. Smích nám i kolemjdoucí skupině vydržel až na vrcholek, kde jsme se konečně svalili na lavičky před Restaurací pod Řípem. Pak už jsme si dali jen skvělou zelňačku anechali si chutnat pod nápisem na jejím štítu: “Co Mohammedu Mekka, to Čehu Říp.”

Pak jsme to ještě došlápli o pár metrů výše k rotundě svatého Jiří (pro změnu prý patrona oráčů a tedy i bájného Přemysla Oráče) a zamířili dolů – s notně zklamanou Marií, že na té hoře nebydlí žádná pramatka, praotec, natož nějaký Mohammed…

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

*