Tento příspěvek je jakousi krátkou sondou do psychomotorického vývoje dětí, které se připravují na své budoucí uplatnění ve světě. Každý jedinec musí během svého vývoje splnit spoustu úkolů k tomu, aby byl schopen se samostatně pohybovat. Pro vstup do života potřebuje dítě intenzivní přípravu a pokud možno za doprovodu citlivého a empatického trenéra tedy matky či otce.
„K dostatečnému rozvoji schopností dětí je potřeba podnětného prostředí, které poskytne co nejširší škálu stimulačních pomůcek. Děti tak získají množství zkušeností, které je připraví na překážky běžného života. Následuje stručný přehled etap, které jsou pro rozvoj motorických a psychických schopností dítěte stěžejní,“ říká psycholožka Mgr. Jana Krištofová.
Novorozenecké (od narození do 2 m) a kojenecké období (do 1 roku)
Dítě přechází z chráněného intrauterinního světa do světa vnějšího. Fáze zrození je sama o sobě velice náročná, jak pro matku, tak pro dítě. Samotný průběh porodu a jeho následky ovlivňují další fyzické a psychické dozrávání dítěte. Růst v prvním roce je nejrychlejší, samotný vývoj je ale oproti jiným živočichům nejpomalejší. Hlavní činností v tomto věku je především spánek (až 20 hod/ denně) a hlasitý projev. Na nelibost děti reagují křikem, na bolest pláčem. Novorozenec je vybaven nepodmíněnými reflexy, které mu zajišťují přežití.
„Nicméně i při této nenápadné a na první pohled nenáročné činnosti je jedinec schopen vystihnout princip kauzality, tedy aktivně vyhledávat příjemné podněty, jako je např. matčina teplá náruč, a zároveň se vyhýbat nepříjemným pocitům. Ty miminko prožívá například, když je rozbaleno z plenky a je mu zima. V této fázi vývoje je důležitá interakce rodiče s dítětem,“ dodává Mgr. Jana Krištofová.
Stručný přehled vývojových úkolů jedince pro první rok života
Zhruba ve 2 měsíci života leží kojenec na zádech v symetrické poloze a je zcela závislý na péči matky.
Od 3 měsíce je již schopen ležet na břiše a zvedat hlavičku, později se opírá o ruce a tzv. pase koníčky. Matka může vývoj podporovat tak, že před něj položí hračku ve vzdálenosti cca 20 cm a kojenec je pak motivován se vyvýšit na rukách, aby zajímavý předmět viděl.
Od 3. měsíce děti pozorují předměty v pohybu, dovedou se soustředit na zvuky a pro podporu jejich vývoje je tedy možné použít i hračky, které vydávají různé líbivé tóny.
Mezi 4. a 5. měsícem života se už děti pro předmět před ně umístěný natahují. Jako dobrá pomůcka se osvědčila šňůrka nad postýlkou s různými předměty. Takto se děti učí uchopovat různé předměty a zároveň rozvíjet hmatové smysly. Matky mohou jejich zájem podpořit slovní podporou a připojit svou osobní pozornost na konkrétní předměty.
Mezi 4. a 8. měsícem mají děti tendenci opakovat činnosti, které jim byly příjemné a které je těší, např. chrastítko nad postýlkou. Nejprve se po něm náhodou natáhnou a ono zachrastí. Ta činnost se dítěti zalíbí a pak už ji opakuje záměrně. Tak se stane, že dítě využívá dříve naučených činností k dosažení cíle – tím může být např. přitahování hračky na provázku, pláč jako prostředek k přivolání matky apod. Maminky s dětmi v tomto věku také rády hrají na schovávanou hračky pod dekou. V okamžiku, kdy hračka zmizí pod dekou, tvář dítěte zvážní, po odkrytí hračky se dítě zasměje. Jako nejúčinnější hra je v tomto věku tzv. Biologické zrcadlo-matka napodobuje obličejík miminka a obráceně.
V 6 měsících jsou už děti schopné překulit se z polohy na zádech a také se za pomoci rodičů posadit. Navíc se u dětí v tomto věku rozvíjí schopnost uchopování jednou rukou a také přendávání předmětů z jedné do druhé ruky. Zároveň děti poznávají předměty prostřednictvím úst. Tento způsob poznávání sice mohou některé maminky považovat za nebezpečný či „infekční“, ale jeho „realizaci“ však stejně nemají šanci zabránit. Je však velice důležité, aby předměty byly zdravotně nezávadné. Doporučuji hračky a hříčky moc nestřídat. Podněty, které ukazujeme dítěti, by měly být stejné a postupně obměňovat. Předejdeme tak přetížení dítěte.
V 7- 8 měsíci života začínají děti lézt pomocí dlaní a kolenou. Je to období, kdy končí relativní jistota rodičů, že miminko najdou tam, kam ho položili. Děti se upřímně radují z nově nabyté schopnosti přesouvat se a „poctivě trénují“. Navíc se u dětí zlepšuje tzv. „nůžkový pohyb“, tedy uchopování předmětů mezi palec a ukazovák. Rozšiřuje se tak možnost vzít do ruky třeba i malý korálek a strčit si ho do úst či nosu. Každé dítě si zároveň vytváří vztah i k sobě samému, seznamuje se s vlastním tělem a hraje si z jeho částí. Pokud si při poznávání způsobí nějakou bolest, tak nechápe, že si ji udělalo samo. Stejně tak nepozná v zrcadle vlastní obraz. V této fázi nezbývá nic jiného, než děti co nejvíce chránit a připravit jim „tréninkové pole“ bez ostrých předmětů, zaslepit elektrické zásuvky, dát z dosahu horké nápoje apod. Nicméně i když na dítě čeká mnoho nástrah, dohlížející rodič má „malému objeviteli“ dopřát určitou samostatnost, která umožní rozvoj fyzických i psychických schopností a předejde se, tak přehnané dětské bojácnosti. Pro toto období je charakteristická tzv. separační úzkost. Děti začínají rozlišovat známé a cizí osoby. Při odloučení od blízké osoby prožívají strach z neznámého. V tomto období se také vytvářejí silné vztahy. Pro harmonický vývoj osobnosti dítěte doporučuje zachovávat stabilní rodinné prostředí. Dítě si v tomto věku buduje základní důvěru či nedůvěru k lidem.
V 9 měsíci života se děti již dokážou posadit bez jakékoli opory, v 10. měsíci se pak dovedou samy posadit ze sedu či se přitáhnout za příčky u postýlky.
Batolecí období (1. – 3. rok života)
„Batolecí období je to nejroztomilejší, dochází k největšímu myšlenkovému posunu, zároveň je to období nejvzdorovitější a nejvíce náročné na trpělivost rodičů. Mezi základní úkoly pro tento čas patří samostatná a obratná chůze, rozvoj řeči k samostatnému dorozumění, zároveň je nutné projít procesem sebeuvědomění, tedy rozlišení svého jména a později přijetí své jedinečnosti, svého „JÁ“. Převládá učení nápodobou, neboť slovním pokynům děti zatím zcela nerozumějí,“ vysvětluje Mgr. Jana Krištofová.
Děti trénují jistotu chůze. Nejdříve u pevného nábytku či s oporou rodiče. První krůčky jsou velice nejisté a houpavé, neboť batole má nožky daleko od sebe a mírně rozpažené ruce pro vyrovnávání stability. Velkou výzvou pro batolata bývá kluzká plovoucí podlaha. Když už se dítě rozhodne postavit, tak mu podjedou nožičky a spadne. Je lepší dítěti pořídit kotníkové botičky či protiskluzové ponožky.
Ve dvou letech věku se začíná také zdokonalovat hra v souvislosti s rozvojem motoriky. Na začátku druhého roku věku děti postaví na sebe dvě kostky, později z 6 až 8mi kostek postaví vláček, dovedou listovat v leporelu, otevírat a zavírat krabičky či navlékat korále na šňůrku. Objevuje se také schopnost manipulace s tužkou. Ve dvou letech malují děti náhodné čmáranice, koncem druhého roku už děti umějí kolečka a jiné tvary.
Dítě v tomto věku rozumí pochvale a pokárání což jsou důležité prostředky výchovy. Dítě s pokáráním prožívá pocit viny a ten může dítě chápat jako narušení citového vztahu důvěry a lásky s dospělým. Je třeba brát na vědomí, jaký trest vychovatel volí, a doporučuji, aby následovalo usmíření.
3 rok života
V třetím roce už jsou děti rychlé a samostatné. Děti se samy učí chodit do schodů, postupně se učí střídat nohy a vydržet i několik sekund stát na jedné noze. Zlepšení jemné motoriky je patrné např. při malování, kdy děti dovedou namalovat např. kruh. Děti se také učí rozlišovat barvy, např. vytáhnou z krabice všechny červené pastelky, protože jsou stejné, ale přiřadí i podobné barvy. Starší batolata se pak pokoušejí barvy i pojmenovat. Zde mohou rodiče dětem pomoci přirovnáním – např. „zelená jako travička“. Batolata mají ráda hudbu, vnímají rytmus a snaží se na něj tančit. Rodiče tak mají možnost hrát s dětmi první hudební hry doprovázené říkankou. Dochází také k velkým pokrokům ve vlastní obsluze – děti se učí samy jíst lžící, pijí z hrnečku, oblékají se, obouvají, zapnou si knoflíky, dovedou si samy umýt ruce.
Toto období je charakteristické učením na nočník. Zejména tento proces je velice individuální a vyžaduje od rodičů velkou trpělivost a důslednost. Děti se učí varovat rodiče, že přichází ta správná chvilka a musí svou potřebu udělat na nočník. Bez plenky během dne se obejdou dvouleté děti. Spinkání bez plenky zvládnou přibližně tříleté děti.
Děti napodobují činnosti lidí a zvířat např. „jak dělá kravička“, nebo „vaří“ jako maminka, přitom ale nechápou, co vlastně dělají. Pro takto staré děti jsou vhodné manipulační hry, při kterých zkoušejí, co jde udělat s nejrůznějšími předměty – např. kostkami, stavebnicemi, kelímky apod. Pro děti je hlavní náplní hra, která je připravuje do života. Proto potřebují hračky a tím více, čím jsou mladší. Samy ale děti nevědí, jak s hračkami zacházet, je nutné jim ukázat, jak na to. Při hře je tedy důležitá motivace a účast další osoby. V tomto období se u dětí začíná vytvářet představivost a fantazie. Při výchově lze využít i personifikace („když si ty botičky neobuješ, budou smutné“). Pro batolata není ještě příliš důležitý kontakt s vrstevníky, buduje se spíše pocit rodinné identity.
„Tato řada úkolů je před každý miminkem, které se připravuje na svůj život. V každé fázi musí doladit fyzické, psychické a sociální změny, které pak společně utváří lidskou osobnost. Každý malý sportovec potřebuje svůj čas a správného průvodce, aby zvládl svůj osobní závod a troufnul si třeba na olympiádu,“ uzavírá Mgr. Jana Krištofová.
