Puberta je období krize. Ve většině rodin představuje i konec se sportováním. „Ale nemusí to tak být,“ vzkazuje zkušená plavecká instruktorka a také čtyřnásobná maminka Štěpánka Štrougalová, zakladatelka Baby Clubu Juklík. A přidává sedm konkrétních rad, které se i jí samotné vyplatily.

Juklík - rodina
Užívat si dosyta všedních radostí života a dělat ji i druhým se můžeme naučit. Foto: www.juklik.cz

1. Vždy jděte příkladem

„Vztah dětí k pohybu můžete nejvíc ovlivnit vy sami. Když vás budou děti odjakživa vídat aktivní, v pohybu, na kolech nebo na lyžích, ani je nenapadne, že by to mohlo být v jejich případě jinak. Aspoň u nás doma to tak platí. Máme sice garáž zastavěnou lyžemi a dalším sportovním vybavením, ale naše děti berou sportování odmalička jako samozřejmost,“ říká Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík, která byla u nás jednou z prvních propagátorek profesionálních dětských bazénů a kurzů plavání už pro nejmenší děti. Zároveň připomíná: „Děti podle odborníků rodiče nejvíc ovlivňují ve věku 1 až 3 let. Později se k tomu přidává působení školy a dalších organizací, které dítě navštěvuje. Tohoto období, kdy jsou děti zvídavé a tvárné, je třeba využít. S nástupem puberty totiž jejich potřeba pohybu klesá.“

2. Nepřehltit, neotrávit

„Troufnu si napsat, že dnešní doba nabízí dětem neustálou organizaci všeho. A to až tak, že si přestávají umět samy hrát. Mít kroužek každý den, nebo dokonce několik kroužků za den, to je opravdu bláznivina. Myslete na to, že děti potřebují i svůj volný čas. Na co? Na obyčejné lelkování a neorganizované „nicnedělání“. Potřebují přece běhat po lese, skákat na trampolíně, dovádět s kamarády, ale klidně si i číst nebo hrát s kamarády nějakou hru na mobilu. I tím se učí, jak vlastně zaplnit volné, neorganizované hodiny,“ vysvětluje Štěpánka Štrougalová a doporučuje: „Zkuste se také zamyslet, zda něco konkrétního nemůžete děti učit vy sami? Ať už jsou to základy hry na hudební nástroj, společné podvečerní běhání, pravidelné rodinné vaření… Zkrátka jde o to, zamyslet se nad tím, zda moje dítě netráví víc společného času s trenéry, než se mnou.“ V tomto případě je řeč o dětech přibližně do 10 let. U starších dětí, které se začínají specializovat na konkrétní sport, může být situace úplně jiná.

3. Respektujte jejich volbu

„Myslím si, že není úplně přirozené, když děti před pubertou chodí do posilovny a transportují těžké činky nad hlavu. Pokud se blýská na vrcholovou sportovní kariéru, „nevyždímejte“ své dítě touhou po úspěchu ještě před tím, než vůbec dospěje. Respektujte psychomotorický vývoj dítěte a všechny své kroky plánujte tak, aby vaše dítě nemuselo skončit se sportem ve dvaceti letech ze zdravotních důvodů,“ radí Štěpánka Štrougalová.

I vy, rodiče, totiž máte právo nahlédnout do tréninkového deníku, a na základě toho se rozhodnout, zda opravdu chcete, aby vaše dítě dělalo to či ono v uvedené intenzitě.

Součástí tréninků by měl být i všeobecný rozvoj dítěte. Tato stránka je důležitá jak pro samotný fyzický rozvoj dítěte, tak má i velký vliv na spokojenost dětské dušičky. Hra musí být součástí tréninku, aby se děti z pohybu radovaly, a hlavně aby se na další trénink těšily. Stačí k tomu i pět závěrečných minut. „Každý správný trenér zařadí nějakou lumpárnu, která je u dětí oblíbená. V případě plavání to mohou být různé bláznivé skoky do vody, u odbíjené se může hrát dvěma míči v poli… A jen odborníci vědí, že i v této formě hry je vždy schována část metodické řady,“ říká zkušená trenérka.

Plavání v Juklíku
Radost z plavání mohou mít všechny děti. Foto: www.juklik.cz

4. Nepodceňte hormony

Strašák Puberta prostě je. Je to období, kdy se z žákovských kategorií přechází do dorosteneckých. Pro většinu rodin ale znamená konec se sportováním. Důvodů je více.

Jednak má dítě už věk na vlastní názor, který se často dostává do střetu s názorem rodičů. A pokud ho vybraný sport nebaví či je jím přesycen, je jen krůček k tomu, že se několikaleté honění po závodech a trénincích během minutky ukončí. A nenamlouvejte si, že další uvedený faktor není. Je. A to je ten, že holky a kluci po sobě začínají pokukovat. Pokud jsou v uzavřeném tréninkovém procesu jednoho pohlaví, může i tato zdánlivá drobnost (pro mnoho dětí v pubertálním věku klíčová drobnost), být důvodem k ukončení sportovní kariéry. Zároveň se stává, že i rodiče jsou již z dosavadního životního tempa unavení, a v blízkosti není nikdo, kdo by jim dodal energii. Tady jsou jen dvě řešení. Skončit, nebo najít cestu, jak a kde najít opětovné nadšení a motivaci.

5. Vyčkejte prvních závodů

Vaše dítě může být na tréninku úplný nadšenec. Ale přijdou první závody či turnaj – a vy své dítě nepoznáváte? Dva dny před výkonem má žaludeční potíže, je vystresované, neví si rady s přemotivaností, na závodech či turnaji nepodá výkon? „Pro vrcholový sport je nutné mít soutěžního ducha a je zapotřebí na tom pracovat. Vždy je dobré hodnotit jednotlivé úspěchy a pokroky u svého dítěte, než porovnávat je s výkony ostatních dětí. Špatně uchopená soutěživost má totiž většinou destruktivního ducha,“ upozorňuje lektorka.

6. Nepodceňte vliv trenéra

Trénink, dřina, trénink, dřina… Ne! Součástí tréninkového plánu je i protažení, odpočinkové dny, psaní tréninkového deníku, tréninky „indi-vindy“, masáž, kvalitní jídlo a dostatek pití. Trenér by měl i tuto nedílnou stránku sportu děti učit. A za samozřejmost se považuje, že trenér vede malé děti k tomu, že se po tréninku převléknou do suchého oblečení, v zimě narazí na hlavu kulicha… „Trenér se pro dítě stává osobou, se kterou tráví velké množství času. Učí se od něj komunikovat, jednat, řešit dané situace. Trenér musí mít jak odborné znalosti, tak ty lidské. Určitě bych nepodceňovala například vliv negativního slovníku u trenéra, jeho přístup k řešení nestandardních problémů, ale i přístup k neúspěchu či naopak úspěchu jeho svěřenců – vašich dětí,“ připomíná Štěpánka Štrougalová.

7. Kolektiv taky rozhoduje

Píšeme jako poslední bod, a přitom je to jedna z nejdůležitějších věcí. Parta kolem daného sportu může dítě ke sportu přilákat a udržet, ale může zapříčinit i úplný opak. Právě kvůli kolektivu může dítě chtít s daným sportem seknout. Dobrý trenér to dobře ví, a proto se snaží kolektiv udržovat v harmonii. Učí děti pokoře, sportovnímu chování, ale měl by jim i pomoct s krocením emocí. Ať už je to strach, zloba, zklamání či radost,“ připomíná Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík.

Štěpánka Štrougalová je zakladatelka Baby Clubu Juklík, což je dětské centrum, které je od roku 1988 průkopníkem v metodice kojeneckého plavání. Dnes provozuje několik bazénů, a kromě plavání pro nejmenší nabízí kvalitní plaveckou školu pro starší děti, plavání pro těhotné, aqua-aerobic a zábavné i vzdělávací aktivity pro rodiče. Štěpánku baví vše kolem dětí, a jak říká, jejich „přirozené výchovy“. Její další rady najdete také na jejím webu blog.juklik.cz

Zdroj informací: www.juklik.cz

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*