Co znamená pro dítě volnost? Kde najít hranici mezi tím, že za ně děláme skoro všechno, a tím, že mu chceme jako rodiče pomoci? „Samozřejmě vždy záleží na věku dítěte, ale pokud mu dovolíme rozhodovat i nést zodpovědnost za vlastní rozhodnutí, ulehčí to nám rodičům život a dítěti navíc prokážeme obrovskou službu,“ říká Štěpánka Štrougalová, maminka čtyř dětí a majitelka Baby Clubu Juklík, která přidává pár nápadů, jak na to.

Štěpánka Štrougalová s dětmi, Malý dobrodruh
Štěpánka Štrougalová s dětmi. Foto: www.juklik.cz

1. Já sám!

Každé batole má období, kdy chce vše vyzkoušet samo. Je to období, kdy my rodiče už máme úplnou alergii na slovní spojení „Já sám!“ Ale toto období, kdy dítě chce samo zkoumat a zjišťovat, je právě jasnou ukázkou toho, že je na cestu životem připraveno. Chce se učit, poznávat… Podporujme ho v tom. Ulehčíme si vzájemně život. Děti jsou šikovné a velmi samostatné bytosti. Věřme jim.

2. Oblékání hrou

Už předškolní dítě si zvládne nachystat a uklidit oblečení. Ze začátku mu můžeme připravit jen část oblečení a nechat ho, aby si samo vybralo ke kalhotám triko a ponožky. „Postupně už můžeme nechat vše na dítěti a nemusíme mu ještě ve třetí třídě připravovat hromádky, co na sebe. Ke kytičkovanému triku si holčička vezme proužkovanou sukni. Stačí položit dotaz, zda jí to k sobě ladí. Pokud ano, nic neřešme. Komu to vadí? Můžeme si pak někdy jindy zahrát hru, kdy budeme vyndávat a spojovat kusy oblečení a vzájemně si říkat, co se komu líbí, co k sobě krásně ladí,“ radí Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík.

3. Co si rozleješ,…

Dítě něco rozsype? Vyleje? Vždyť se nic neděje. Ale není nutné, aby hned maminka přiskočila a vše uklidila. Najděme spolu s dítětem smetáček s lopatkou nebo hadr. Napřed společně a pak už může dítě samostatně dát vše do pořádku. Jasně. U skleněných střepů budeme asi opatrnější.

Děti v lese
Děti na výletě. Foto: www.juklik.cz

4. Výběr není rozmazlování

K samostatnosti dítě dokážeme vést i obyčejnými větami. Není rozmazlování, když se dítěte zeptáme – dáš si chleba s medem, nebo se sýrem? Dítě si přeci může říci, na co má jeho bříško chuť. A pokud zrovna nikam nespěcháme, nakrájíme dítěti i sobě chleba a až u stolu si ho každý sám namažeme.

5. Hračky jsou tvá radost i starost

Samostatnou kapitolou jsou hračky. Netrapme malé děti přesným uklízením hraček do jednotlivých šuplíků. Velké krabice se mohou stát milým společníkem. Ale dítě by už opravdu odmala mělo umět se o své hračky postarat. Vědět, jaké hračky kde jsou. A to se naučí především tehdy, když se o ně bude samo starat.

6. Nechte mu místo v kuchyni

„Najděme v kuchyni kousek volného místa na poličce nebo šuplík, který je ve spodní části a dítě se k němu bezpečně dostane. Může si tam brát a ukládat své talířky, hrnečky, ale třeba také cereálie, které si může samo připravit ke svačině,“ přidává další vyzkoušenou metodu, která vede děti k samostatnosti, Štěpánka Štrougalová.

Děti v lese
Nesnažme se za děti všechno řešit. Foto: www.juklik.cz

7. V kuchyni je spousta práce…

Každé dítě chce pomáhat mamince v kuchyni. A velmi brzy pozná, zda mu svěřujeme „podřadné“ úkoly. Nenechá se ošálit větou: „připrav talíře, příbory…“ Proč ho nenecháme obalit řízky? Proč mu nedáme škrabku? Ani nože se nebojme. Okurka či paprika se dají dobře nakrájet i jídelním nožem. Naše trpělivost záhy přinese růže. Vlastně oběd, který nám dítě samo připraví.

8. Jídlem vše nekončí

Dojedlo se? Dítě rychle mizí od stolu? V dnešní době myček na nádobí už víceméně odpadlo povinně střídání sourozenců v mytí a utírání nádobí. Ale dítě by si mělo umět po sobě uklidit a vše uložit do myčky.

9. Nakupujte i vyndávejte nákup společně

Neseme domů plné tašky nákupu? Věřte, že děti bude nesmírně bavit vyndávání všech těch dobrot a ukládání do skříně či do lednice. A my si můžeme v klidu pít kávu a jenom od stolu kontrolovat a radit, co kam patří.

10. Pořádek je samozřejmost

Dítě v první třídě si umí samo zkontrolovat svoji aktovku. Přebrat, zda tam nehnije stará svačina či se snad neválejí ušmudlané kapesníčky a obaly od bonbonů. Ano, my je k tomu můžeme směřovat slovy, ale rozhodně by si už každý prvňáček měl umět udržet pořádek ve své aktovce. A za samozřejmost se považuje i starost o svůj stůl. A vzít si hadr a stůl si sem tam otřít, jakbysmet.

11. Nechme balení na dítěti

Jdeme ven? Plavat? Na lyže? Nechme dítě samostatně připravit, co se zabalí. A jenom případnými otázkami můžeme dítě navádět. A nebudeme mít hlad? Žízeň? Co budeme dělat, když si v lese odřeme koleno? Dítěti už samo dojde, že je ještě zapotřebí dobalit lékárnu a přihodit nějaké sušenky. Je velký rozdíl, zda naše věty jsou oznamovací nebo končí otazníkem.

Cestuje dítě na školku v přírodě? Ať si samo připraví oblečení a vše zabalí. My pak vše jenom zkontrolujme. Je nutné, aby dítě vědělo, jaké kousky oblečení s ním na výlet putují, a poznalo si je.

Děti v lese 2
V přírodě se děti učí žít v různém prostředí. Foto: www.juklik.cz

12. Výlet nemusí vždy organizovat rodiče

Jsme někde na výletě? Nechme dítě, ať pomůže najít cestu zpět. Jak bude postupovat? Jak si poradí? Zapojí mozkové buňky a bude přemýšlet, nebo si pustí mobil a zadá si cestu do vyhledávače?

13. Neřešme všechno za děti

Nesnažme se za děti řešit všechny šarvátky a nepohody s kamarády, trenéry, učiteli. Je nutné, aby se dítě naučilo jednat a komunikovat. A je důležité, aby se naučilo rozpoznat, prožít a pracovat se smutkem, radostí, pohodou, ale i nepohodou.  Pro život pro něj bude přínosem, kdy se naučí věci pojmenovat, naučí se vyjednávat, ale také v některých situacích bude umět ustoupit, najít kompromis. A také zjistí, že se někdy spletlo, udělalo chybu a musí ji napravit. A pochopit, že k životu patří i omluva a odpuštění.

A co dodat na závěr? Ano, určitě namítáte, že na tohle na všechno nemáte čas. „Ale věřte, že pokud si ten čas uděláme, budeme později smlsávat veškerou šlehačku z dortu. Udělat si čas neznamená týden, měsíc, ale určitě aspoň těch prvních pět let. Pak už je z dítěte opravdu parťák a pomocník. A život pro nás bude veselý, pokud budeme dětem k dispozici. Ne pro to, abychom za ně všechno dělali, ale aby si k nám kdykoli mohly přijít pro radu. Je samozřejmé, že o ně pociťujeme strach, ale ten většinou vyplývá z toho, že sice dítěti věříme, ale trošku se vytrácí důvěra v okolní svět. Dobrá cesta bude, pokud dítě naučíme životem procházet, a ne že za něj budeme vše dělat,“ uzavírá Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík.

Zdroj informací: www.juklik.cz

(Visited 129 times, 1 visits today)

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*

Privacy Preference Center

Close your account?

Your account will be closed and all data will be permanently deleted and cannot be recovered. Are you sure?