Nedávná kauza, která vyvolala diskuzi o vhodnosti některých plaveckých metod pro kojence, znejistěla řadu rodičů. Jak poznat kvalitní plavecký klub a co je pro vývoj malých dětí ve vodě správné a bezpečné, vysvětluje Štěpánka Štrougalová, průkopnice kojeneckého plavání a zakladatelka plaveckého centra Juklík, jednoho z nejvýznamnějších klubů v oblasti výuky plavání dětí u nás.
„Každá oblast našeho života se vyvíjí a platí to i o kojeneckém plavání. Ne všechny kluby dnes plavou ‚stejným směrem‘ – neřídí se jednotnou metodikou. A je to správně. Vždyť i třeba lyžařské školy či atletické kluby se ve výuce liší. Každý hledá svoji cestu, o jejíž správnosti je přesvědčen. Neexistuje jedna metoda, která by vyhovovala všem, a proto dnes existuje velká různorodost i v kojeneckém plavání. V současné době se můžeme setkat s několika odlišnými přístupy dětských plaveckých klubů a záleží na rodičích, jaký přístup jim vyhovuje,“ říká Štěpánka Štrougalová z plaveckého centra Juklík.
Plavání kojenců má svá pravidla
Rodiče, kteří chtějí se svým miminkem chodit na plavání, často nevědí, podle čeho kurz vybírat. Většina plaveckých klubů se prezentuje slovy „učíme správně technicky plavat“ – a právě s tímto zaměřením kojenecké plavání u nás v osmdesátých letech minulého století začalo. Vznikla metodika, která každý prvek výuky navrhovala tak, aby měl smysl z hlediska plavecké techniky a zároveň odpovídal psychomotorické zralosti dítěte – to znamená, že dítě na něj muselo být vývojově připravené, aby ho zvládlo správně. Dítě se tak mohlo plynule naučit technicky správně plavat a nemuselo se přeučovat špatné návyky.
„Pokud se chlubíte dítětem, které je pod vodou dlouhý časový úsek a hrabavými pohyby se dostane k nějaké hračce, rozhodně se nedá říci, že něco z plavání umí. Takzvané hrabavé plavání může na první pohled působit jako pokrok, protože dítě se samostatně pohybuje za hračkou nebo se chvíli udrží nad vodou. Z hlediska techniky však tento styl nepřináší základy, na kterých by se dalo dále stavět. Pokud si dítě tyto pohyby osvojí, může být později složitější přechod k jednotlivým plaveckým způsobům – je nutné odbourat zažité návyky a vytvořit nové,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová.
Plavat, nebo si jen hrát ve vodě?
Je důležité vědět, co od kurzu očekáváte – zda jde o systematickou výuku plaveckých dovedností, nebo spíše o volnější pohybové aktivity pro radost z vody. Oba přístupy mají své opodstatnění, ale cílí na jiné potřeby a výsledky.
„Pokud chcete, aby se vaše dítě naučilo správně technicky plavat, musíte počítat s určitými pravidly – lekce musí mít řád. Děti se potřebují něco naučit, aby v další lekci mohly navázat.
Organizovaná výuka má svůj řád a rytmus, který nemusí vyhovovat každému dítěti. Pokud vaše dítě v dané fázi preferuje volnější tempo a méně strukturovaný přístup, může být vhodnější individuální lekce nebo volné plavání, kde se přizpůsobujete jeho momentálním potřebám a náladám. Ale řešení to určitě má. Můžete se účastnit volného plavání a tam si s dítětem hrát sami, nebo se nabízí řešení individuálních lekcí,“ radí odbornice.
Další variantou je také současný trend tzv. prožitkového plavání, kdy se nejedná o plavecké lekce jako takové, ale spíše o relaxační pobyt ve vodě. Součástí lekce je velmi klidná hudba, intimní osvětlení a klidný přístup ke všem aktivitám. Instruktorka je zde většinou jen pozorovatelkou a průvodkyní pohodovou vodní cestou. Lekce nemají striktní organizační vedení. Rodič je s dítětem ve vodě a dle vlastních pocitů si spolu hrají.
Potápění ano i ne
Další zajímavostí je také například to, jak jednotlivé kluby přistupují k potápění dětí. „Většina z nich zařazuje potápění do metodické řady a přistupuje k němu postupně, po jednotlivých krůčcích formou hry – nejprve se zařazuje polévání vodou z hrnečku na signál a postupně se pokračuje až k úplnému zanoření pod vodu. Existují ale také plavecké kluby, které před prvním rokem dítěte potápění do výuky vůbec nezařazují – lekce jsou metodicky vedené, ale striktně se vynechává zanořování pod hladinu. Na druhé straně jsou dnes kluby, které potápění zařazují do výuky okamžitě, už během první nebo druhé lekce. A posledním současným trendem je tzv. intuitivní přístup, kdy plavecký klub nechává potápění dítěte na rozhodnutí rodičů, kteří si sami zvolí načasování dle toho, jak cítí připravenost na tuto aktivitu u svého děťátka,“ popisuje Štěpánka Štrougalová.
Jak poznat dobrou kvalitu výuky kojeneckého plavání?
Pokud se rozhodnete, že chcete, aby se vaše dítko naučilo plavat a mělo pozitivní vztah k vodě, zaměřte se na kvalitu výuky. Poznáte ji podle toho, že lekce má řád, zároveň probíhá zábavnou formou a instruktorka vám vše v klidu vysvětlí.
„Vyhněte se takovým klubům, kde výuka probíhá formou drilu a striktního plnění jednotlivých úkolů pro všechny. Každé dítě může být šikovné na něco jiného. Zkušená trenérka to ví a modifikuje zadání úkolu. Někdo už zvládne kraulové nohy jen s destičkou, jiné dítě potřebuje ještě pomoc nadlehčovacího pásku, aby mu nepadaly nohy ke dnu. Striktně drilová metoda nepřinese potěšení vám a už vůbec ne dítěti,“ varuje odbornice.
A jak je to s pláčem? Patří k plavání? Rozhodně ne. Ale může se stát, že dítě není dobře naladěné… „Trenérka by měla s rodiči okamžitě najít důvod a řešení, aby se dítě cítilo znovu komfortně. Věřím, že všechny kluby v České republice disponují vyškolenými instruktory. Pokud budete z lekce vy i vaše dítě odcházet spokojeni a budete vnímat pestrost a nápaditost při dalších lekcích, jste určitě na správném místě,“ doplňuje odbornice s tím, že velkým bonusem je vždy milý personál, který má dostatek úsměvů a trpělivosti pro děti,“ radí zkušená lektorka, která je sama maminkou čtyř dětí.
Tip Štěpánky Štrougalové: Sledujte zralost dítěte i jeho nonverbální komunikaci
Je dobré si hned zpočátku uvědomit nejdůležitější zásadu u aktivit ve vodě s malými dětmi – dítě musí být na každý prováděný prvek psychomotoricky zralé. V plavání je nutné respektovat jeho vývoj, nic se nesmí urychlovat ani předbíhat. A je nezbytné nezapomínat ani na nonverbální komunikaci dítěte. Maminka své dítě zná. Pozná na jeho očích i pohybech, zda se mu daná aktivita líbí či ne. A všechno přečtete v dětských ručičkách. Pokud jsou dlaně otevřené, je dítě spokojené. Ruce schoulené do pěstičky signalizují, že není něco v pořádku.
Plavecké centrum Juklík je od roku 1988 průkopníkem v metodice kojeneckého plavání a konzultantem při tvorbě jeho hygienických norem. Dnes provozuje několik vlastních bazénů, které jsou proslulé špičkovou kvalitou vody, vybavením i zázemím pro pobyt rodin s malými dětmi. V kurzech (skupinových i individuálních), které vedou zkušení trenéři, se děti naučí dobře plavat i chovat se bezpečně u vody. Juklík je zaměřený na nejmenší děti od 2 měsíců do 15 let, ale nabízí i aqua-aerobic pro dospělé a zábavné i vzdělávací aktivity pro rodiny. Velký zájem je také o nevedené volné hodiny a dětské narozeninové oslavy. Více na www.juklik.cz
