„Kolik chutí znáš, tolikrát jsi cestovatelem,“ říká jeden můj známý, který by podle tohoto tvrzení už několikrát projel celý svět. Ale má pravdu: vždyť za hranice míříme nejen za památkami, kulturou, krásnou přírodou, ale především za lidmi – a jejich mentalitu nejlépe poznáme podle jejich mlsných jazýčků.
Objednávám si chicken palak (kuře se špenátem). Vše míchám pravou rukou. Vytvořené kuličky strkám do úst a cítím se indicky. Dobře jsem to nastudovala. Jídlo je ovšem poněkud ostřejší, a tak nenápadně vytahuji kapesník. Jenže ouvej. Všichni mí indičtí kolegové se zvedají, pořádně si několikrát odříhnou a s pohledem znechucení odcházejí. Dopustila jsem se neodpustitelného faux pas. Utírat si nos u jídla? To se tu považuje za vrchol neslušnosti. Zato musíte celou dobu mlaskat, říhat… Zkrátka vydávat zvuky značící spokojenost s pokrmem.

Foto: dreamstime.com

V Indii je levá ruka považována za nečistou a je vyhrazena pouze pro osobní hygienu. Na to nezapomínejte: v této zemi se při všech méně formálních příležitostech (tedy skoro pořád) jí rukama, pardon rukou. A co se vám pod ní nejčastěji ocitne? Najdete tu spoustu masitých pokrmů s jedinou výjimkou. Hovězí mají hinduisté zapovězeno, protože krávy jsou zde považovány za posvátné. Zato si tady bohatě užijete zeleninových specialit, protože vegetariánství je tu stejně rozšířené, jako, achich ouvej, abstinence. Ale to už jsme také u muslimů, kteří se rovněž alkoholu vyhýbají. A nejen tomu: mají zakázáno jíst jakékoli jídlo vyrobené z vepřového. Zapovězeny jsou dokonce i potraviny, které byly uchovávány poblíž ďáblova zvířete, jak prasata nazývají.
To však pořád není vše: pravidla se v arabských zemích ještě zpřísňují v průběhu ramadánu. Tehdy muslimové nemohou nic jíst ani pít od svítání do setmění. Zákaz se vztahuje i na cizince! Pokud cestujete do Spojených arabských emirátů v tento čas, buďte opatrní. Pokud vás někdo uvidí stravovat se na veřejnosti za denního světla, můžete skončit až na tři týdny ve vězení jako nedávno dva britští turisté, a k tomu zaplatit v přepočtu přibližně 5000 korun.
Proč kovbojové nejedí nožem
Na světě je nejrozšířenější asijskou kuchyní bezesporu ta čínská, a tak pozor: za blázna tady budete, když nebudete umět jíst hůlkami. To vám však může dát zabrat, protože základní surovinou je zde rýže, byť podávaná jako příloha k nepřebernému množství kuřecích, vepřových, rybích a také kachních specialit. Ale zpět k hůlkám. Ty se mezi chody odkládají na dřevěnou podložku, která leží vedle jídelní misky. A zde je háček: kdo hůlky zapomene v misce, toho prý potká neštěstí!
Historky s jídelními nástroji mohou být pořádně šťavnaté. Ve Spojených státech byste působili upjatě, pokud byste po celou dobu hostiny drželi v rukou vidličku i nůž. Je zde zvykem jídlo nakrájet na kousky a pak jíst jen vidličkou. Údajně je to přežitek z dob, kdy kovbojové měli i o poledni jednu ruku připravenou na koltu.
Francouzi jsou známí vybraným vkusem, nejen co se módy týká, ale také svými stolovacími zvyklostmi: ovoce se zde jí vždycky vidličkou i nožem, a především se nikdy nejí ve spěchu!
Zmámeni sladkým mámením?
Znáte to, na cestách máte často strach ochutnávat nové pokrmy. Leckdy jen proto, že je neznáte. Tedy se pojďme po několika zajímavých specialitách podívat… A zůstaňme třeba ještě ve Francii. Je libo po ránu kafe? Žádný problém, ale místo hrnku si připravte misku. Francouzi zásadně kafují ve velkém a svůj životabudič si nalévají rovnou do misky na cornflakes.
A pojďme hned na něco pořádně sladkého. Jeden z nejšílenějších dezertů dostanete v New Yorku, kde je vyhlášený Cheesecake with Caramel Fudge Sauce. Kromě nevídané kombinace sýra politého karamelem, čokolády a šlehačky, do sebe pár sousty dostanete 1660 kalorií!
Na dezerty pozor i v Anglii, zejména na tzv. black pudding. Navzdory názvu tohoto jídla rozhodně nečekejte nic sladkého. Tento pokrm totiž připomíná spíš naši krvavou jitrnici či jelito! To by možná ocenili obyvatelé Tchaj-wanu. Ti totiž, když mají chuť na dortík, vyrazí k některému ze stánků na ulici, kde běžně podávají „nanuk“ z vepřové krve na dřevěném klacíku.
Oceňte vařené hlavy i housenky

Foto: Zuzana Rybářová

A jsme u masitých specialit. Chorvatský pršut, to je vyhlášená specialita, které zbytečně neodolávejte. Místní se ho naučili od benátských obchodníků a dnes je tato lahůdka známa po celém světě. Techniky na výrobu jsou různé, Chorvaté ale nejraději dodržují starý způsob: vepřová kýta se potře dřevěným popelem a poté se zavěsí nad otevřené ohniště. Než dozraje, uběhne 6 až 8 měsíců!
Ocenit se sluší i norskou specialitu: vařenou ovčí hlavu. Pokud se vám ocitne na stole, berte to jako velkou poctu. Stejně jako v Mexiku mozeček z kravské hlavy, tzv. sesos, který se servíruje v kukuřičné tortille. A podle mnohých je vynikající i jihoafrická specialita – zelené housenky Mopane Worms, jež Afričané nechají uschnout a poté je opečou na másle.
Jó, máslo, to může být rovněž skvělá lahůdka: na italském venkově vás pohostí oslím máslem, které vám naservírují na sendvič.
Že máte ze všech těch šílených chutí už poněkud těžký žaludek? Co to zapít něčím dobrým? Co třeba nějaké hóódně netradiční víno? Toho se vám dostane ve Vietnamu, kde je žádaným takové, které obsahuje hadí krev a podává se v lahvi, na jejímž dně je daný plaz úhledně smotán.
A na závěr dobrá rada z Řecka a Itálie. V těchto zemích si lidé potrpí na siestu a od půl třetí do páté hodiny odpolední je zde slušnost nerušit a odpočívat. Inu některé stravovací návyky bychom mohli s radostí převzít, a třeba si k nim ještě pár hodin přihodit…

Comments are closed.