Dudlík, okusování nehtů, skákání do řeči… to je jen pár příkladů zlozvyků, které u dětí často řešíme. Jejich odstranění vyžaduje naši trpělivost, a hlavně obrovskou dávku rodičovské vynalézavosti a kreativity. Přinášíme pár tipů, jak na to…

Štěpánka Štrougalová s dětmi
Štěpánka Štrougalová, Baby Club Juklík. Foto: www.pixpo.cz

Zlozvyk, nebo rituál?

„Kdo má tu odvahu a něco pojmenuje jako zlozvyk? Většinou se za zlozvyk považuje nějaká činnost, která je společensky neakceptovatelná. Ale každý má jiný názor a k dané situaci jiný postoj. Moje kamarádka říká, že má hrozný zlozvyk. Že ráno ještě ani nerozlepí oči od nočních snů, a už si jde dělat kávu. A jaký mám z toho pocit já? Myslím si, že má hezký ranní rituál, na který se může těšit. Se kterým ví, že den začne podle nějakých pravidel. Že s ranní dobrou kávou bude den zase povedený. Vždycky jde jen o úhel pohledu,“ říká na úvod našeho povídání o zlozvycích Štěpánka Štrougalová z dětského centra Baby Clubu Juklík, která je sama maminkou čtyř dětí, a tak má i s odstraňováním zlozvyků hodně zkušeností.

Úkol číslo jedna – zjistit příčinu

Pokud si dítě okusuje nehty až do krve, situace už k smíchu rozhodně není. „Jsou zlozvyky, které vykazují, že dítěti něco schází. Že má některé dětské pudy neukojené. Výzkumy se opírají o studie, které poukazují na zlozvyky, které mohou pramenit z nedostatku mazlení v dětském věku, z nedostatku pozornosti,“ vysvětluje Štěpánka Štrougalová a dodává: „Ale jestliže má dítě například plenky do 12 měsíců nebo dokonce do 2 let, tak to určitě není jeho zlozvyk, spíš volba rodičů… Ale což, však on ten správný okamžik jednou přijde. Na první rande půjde dítě určitě bez plen.“

Netrestat, ale obrnit se trpělivostí

A jak tedy na zlozvyky? Napřed je zapotřebí je přesně pojmenovat. A uvědomit si, zda jde opravdu o zlozvyk, nebo jenom o náš rodičovský pocit, že se nám něco nelíbí. Určitě ale nebude řešení, když budeme dítěti dávat nějaké tresty. Naopak, náprava bude vyžadovat naši trpělivost, neustálé vysvětlování, a hlavně velkou dávku naší vynalézavosti a kreativity.

„Za vznikem zlozvyků se často skrývá nějaká psychická nepohoda – například stěhování, narození sourozence, nepohoda doma… Ale také je může vyvolat obyčejná situace, která dítěti není příjemná. Třeba pobyt v cizím prostředí nebo tma. Pokud však dítě na přicházející novinky připravíme, můžeme pomoci tomu, že se daný zlozvyk omezí. Příčina zlozvyku ale může být i v něčem úplně jiném. Například, když se dítěti zhorší zrak a nevidí ve škole dobře na tabuli. Neví si rady, začne se pohupovat na židli, okusovat tužku … A řešení je přitom celkem jednoduché – stačí s ním zajít na oční vyšetření,“ dává příklad Štěpánka Štrougalová.

Co nejčastěji u dětí řešíme?

Poslední rozloučení s dudlíkem

„Pokud nechcete o půlnoci běhat po benzinových pumpách a shánět dudlík pro své řvoucí dítě, nezbavujte se jej dítěti za zády. Cesta rozloučení s dudlíkem by měla být pro dítě srozumitelná, vědomá. Můžete ho zkusit zabalit a schovat pro mladšího sourozence, který je u maminky v bříšku, nebo může dítě samo dát dudu do nějaké horní poličky a tím dokázat, že už je opravdu velký človíček, který ho nepotřebuje, můžete ho společně poslat po babičce nějakému malému miminku…“ doporučuje Štěpánka Štrougalová.

Dloubání se v nose

Rozhodně by byla hloupost dítěti nařídit „dloubat v nose se nesmí!“ Vždyť každého může v nose někdy něco zazlobit, pošimrat. Spíš mu vysvětlete, že k tomu slouží kapesník a ideálně trošku soukromí.

Žmoulání trička nebo pohrávání si s vlasy

A také pohupování se v kolenou nebo tahání okrajů rukávů svetru nahoru a dolů… Všechny tyto projevy většinou signalizují nějakou nestandardní situaci, při níž si dítě není jisté. Nervozita se pak přenese do samovolných pohybů. Projevuje se to třeba na besídkách ve školce, při nějakém veřejném vystoupení. Zkuste dítěti pomoci. Kouzelným řešením může být plyšák do ruky, zkušené paní učitelky pomohou dětem tím, že jim dají do ruky nějakou věc, která tematicky doplňuje vystoupení, pomůže třeba i drobný hudební nástroj.

Přechod od plínek k nočníku

V této oblasti buďte opravdu obezřetní. Ať se zbytečným vyhrožováním nestane, že děti začnou mít z vylučování strach, a raději jej začnou zadržovat. Trpělivě zkoušejte nabízet nočník nebo dětské sedátko na velký záchod. Pozorujte reakci dítěte, která vám hodně napoví. Pokud je to bez úspěchu, vyčkejte 3 dny a postup zopakujte. Jednoho dne se výsledek dostaví.

Věčně upatlaná pusa od jídla

Dospělý většinou důsledně dbá na to, aby odcházel od stolu tak, jak k němu přišel. Děti ale takhle nepřemýšlejí, proto jejich ústa nesoucí stopy hodování bývají často zdrojem rodičovské kritiky. Řešením ale určitě není věta „nauč se pořádně jíst“. Pro dítě je používání příborů složitou záležitostí. Proto je jen na nás naučit dítě vědomě používat ubrousek.

Neustálé poskakování

Jedná se opravdu o zlozvyk? Nemůže mít neklidné chování příčinu třeba jenom v tom, že se dítě nudí? Nepomohlo by jednoduché řešení – zabavit dítě jinou činností?

Skákání do řeči

„Zlozvyk? Kdepak. Skákání do řeči k životu dětí patří. Ale můžeme jej zkusit v malé míře omezit. Je nutné si uvědomit, zda svému dítěti věnujeme dostatek pozornosti, nebo mu nezbývá nic jiného, než že se musí opravdu prosadit? I za cenu toho, že nám bude skákat do řeči… Tady je rada celkem snadná – domluvte si s dítětem signál. Dobrým řešením je například stisk ruky, kterým mu dáváte najevo „vím o tobě, domluvím a vyslechnu tě“,“ přidává ještě jednu radu Štěpánka Štrougalová.

Stručná cesta odvykání zlozvyků v 5 bodech

  1. Pojmenovat zlozvyk a uvědomit si ho.
  2. Najít jeho příčinu.
  3. Specifikovat situace, při kterých k němu dochází.
  4. Najít náhradní chování za zlozvyky.
  5. Pochválit dítě a projevit rodičovskou spoluúčast.

Štěpánka Štrougalová je majitelka Baby Clubu Juklík, což je dětské centrum, které je od roku 1988 průkopníkem v metodice kojeneckého plavání. Dnes provozuje několik bazénů a kromě plavání pro nejmenší nabízí kvalitní plaveckou školu pro starší děti, plavání pro těhotné, aqua-aerobic a zábavné i vzdělávací aktivity pro rodiče. Štěpánku baví vše kolem dětí, a jak říká, jejich „přirozené výchovy“. Její další rady najdete také na jejím webu blog.juklik.cz

Zdroj informací: www.juklik.cz

(Visited 18 times, 1 visits today)

Související články

Leave a Reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*